Nepřetržité odpočinky v nové judikatuře Soudního dvora EU
Nepřetržité odpočinky v nové judikatuře Soudního dvora EU
Dne 2. 3. 2023 vydal Soudní dvůr EU (dále jen "SDEU‟) rozsudek ve věci C-477/21 (MÁV-START), který, alespoň viděno českým pohledem, zcela revolučně vykládá pojmy nepřetržitý odpočinek v týdnu a nepřetržitý denní odpočinek.Česká právní úprava se vydala podobnou cestou jako úprava maďarská vzhledem k projednávanému případu, tedy že stanovila delší dobu týdenního odpočinku. Pravděpodobně tak učinila s tím, že v rámci stanovení týdenního odpočinku zahrnula do jeho rozsahu i denní odpočinek. Tomu by odpovídala i jeho česká minimální délka v rozsahu 35 hodin – tedy vlastně součet minimálního denního odpočinku 11 hodin dle článku 3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby (dále jen "směrnice o pracovní době") a minimálního týdenního odpočinku 24 hodin dle článku 5 směrnice o pracovní době.
Výše uvedený rozsudek SDEU však říká, že tato úvaha je chybná a že zaměstnanci mají vedle minimálního týdenního odpočinku v rozsahu alespoň 24 hodin vždy právo i na denní odpočinek. Pokud dojde k souběhu denního a týdenního odpočinku, musí být poskytnuty oba, a to postupně s tím, že ten denní je poskytován jako první. To v českém právním prostředí znamená, že by musel být jednou týdně poskytnut odpočinek nejméně 46 hodin po sobě jdoucích (11 + 35 hodin). I při využití maximálního krácení odpočinků ze zákonných důvodů (ustanovení § 90 odst. 2 a § 92 odst. 3 zákoníku práce) by to poté bylo minimálně 32 hodin po sobě jdoucích (8 + 24 hodin).
Více čtěte na: